Subsystém lexikální roviny jazyka, strukturovaná množina lexémů. Na základě diference paradigmatických a syntagmatických vztahů se rozlišují paradigmatická a syntagmatická l.p. Paradigmatická l.p. se nejčastěji chápou buď jako pole sémantická, založená na významové relaci mezi lexémy (sémaziologický přístup), n. jako pole pojmová, založená na seskupení lexémů vztažených k témuž mimojazykově vymezenému pojmu n. pojmovému komplexu (onomaziologický přístup), srov. ✍Hrbáček (1999).

Paradigmatická l.p. mohou být strukturována např. vztahem ↗synonymie, ↗opozitnosti, ↗hyponymně-hyperonymním vztahem apod. Elementární (minimální) paradigmatické sémantické pole je tvořeno pouze dvěma lexémy, např. antonymy (mrtvý × živý), častější jsou však pole vícečlenná. V rozsáhlejších sémantických polích se lexémy seskupují kolem tzv. dominanty, s níž mají část ↗sémů společných, částí sémů se však odlišují (srov. synonymní pole s dominantou chytrý – moudrý, inteligentní, mazaný, učený ...). Syntagmatická l.p. jsou tvořena lexémy, které mají systémové (především sémantické) předpoklady k tomu, aby se mohly vzájemně spojovat v řečovém řetězci, případně aby se kombinovaly zvláště často (např. kácet – strom; bouřlivý – potlesk). Studium syntagmatických polí souvisí s kompatibilitou, ↗kolokabilitou a ↗valencí. Každý lexém je v jaz. systému umístěn na pomyslném průsečíku paradigmatických a syntagmatických významových vztahů, je tedy zároveň součástí paradigmatických i syntagmatických l.p. strukturujících lexikální rovinu jaz.

Z hlediska formy, resp. propojení formy a významu, lze také vymezit l.p. slovotvorná.

Viz též ↗teorie polí, ↗onymické pole, ↗lexikon.